Historie: Krásné bydlení 60. let. Která pražská sídliště se inspirovala experimentální Invalidovnou?

Zdroj: praha.camp
Autor: Matouš Pudil

Krásné bydlení 60. let. Která pražská sídliště se inspirovala experimentální Invalidovnou?

Ještě v 50. letech polovina pražských bytů neměla koupelnu ani WC, natož třeba pořádné topení. Aby se nové byty daly stavět co nejrychleji a co nejlevněji, začaly růst první paneláky. Vydrželo se u nich dlouhá desetiletí a v Praze v nich dodnes najdeme velkou část bytů na desítkách různých sídlišť. Psali jsme už o známých Ďáblicích, jaká jsou ale ta další nejzajímavější? A kde jsou tak velké paneláky, že by každý z nich mohl být klidně samostatnou vesnicí?

Zlatá šedesátá

Mimořádně úspěšné bruselské Expo 1958 zahájilo pro Československo desetiletí plné svobody, kultury a optimismu, dokud ho bohužel neukončila okupace v roce 1968. Jak se to všechno promítlo do sídlišť?

Hned po válce a dál v 50. letech panovala velká bytová krize a bylo potřeba stavět co nejvíc bytů. V něčem se navázalo na předválečné myšlenky, jako třeba u sídliště Solidarita. Aby se ale výstavba ještě zrychlila a zlevnila, přešlo se právě na prefabrikovanou výstavbu z betonových panelů. Začaly se vyrábět tzv. typové objekty, jak se odborně říká panelákům.

Rozestavěné sídliště ve Strašnicích, jedno z prvních panelových sídlišť. Domy byly opravdu velmi jednoduché a všechny úplně stejné.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

První panelové domy, i když ještě unikly např. umakartovým jádrům, měly spoustu nevýhod. Panelová konstrukce umožňovala stavět jen malé místnosti, dispozice bytů nebyly vůbec variabilní, nemluvě o neosobní architektuře. Urbanismus sídlišť vycházel především z požadavku na co nejjednodušší postavení drah pro jeřáby, které stavebnice skládaly.

Experimentální okrsek

Protože bylo načase začít hledat cesty, jak ze sídlišť a paneláků udělat příjemná místa pro život, rozběhla se naplno tzv. experimentální výstavba. Architekti v čele s Josefem Polákem a Vojtěchem Šaldou dostali příležitost vytvořit moderní zástavbu a v duchu 60. let se mohli po dlouhé době inspirovat na západě. Důraz se kladl na rozmanité dispozice bytů a konečně také na estetiku výstavby a „tvorbu životního prostředí”. Tím se tehdy myslel urbanismus a kvalitní veřejný prostor.

Dům s pásovými okny a lehké objekty školky na sídlišti Invalidovna. Napravo vidíme i originální betonovou prolézačku.
Zdroj: Architektura ČSR 1/1965

A tak vznikl „experimentální okrsek“ Invalidovna. Pro výjimečné sídliště se vybralo také výjimečné místo, ne v polích za městem, ale v těsné návaznosti na historický Karlín. Sídliště dostalo hned u tramvajové zastávky vkusnou vstupní bránu v podobě obchodního centra se samoobsluhou, restaurací, poštou nebo kadeřnictvím. Intimní atrium od rušné hlavní třídy oddělila umělecká výzdoba a pozvedla ho také kašna.

Elegantní obchodní středisko na sídlišti Invalidovna. Umělecká díla najdeme na místě dodnes.
Zdroj: Architektura ČSR 7/1970

Na vstupní bránu navázalo veřejné prostranství, kterému dominuje hotelový dům Expo. Ten svou originální fasádou a přízemím ve stylu Le Corbusiera narušuje dominanci panelových domů. Ale ani samotné paneláky nejsou monotónní. Architekti navázali na funkcionalismus 30. let a domy dostaly elegantní pásová okna, která v kontrastu s bílou fasádou svou lehkostí připomenou skoro styl vily Tugendhat. K deskovým domům se přidaly věžové s pro změnu mimořádně zajímavými pergolami na střeše. Vše doplnila umělecká díla v prostoru mezi domy, který byl vyhrazen pouze pěším, auta zůstala v ulicích vně sídliště.

Dodnes původní hliníková fasáda hotelového domu Expo. Diamantovým vzorem se hlásí k tradici českého kubismu.
Autor: Matouš Pudil

A teď naostro!

První domy se na Invalidovně dokončily v roce 1961. Vzbudily velký zájem veřejnosti, konaly se prohlídky a odborníci, návštěvníci i obyvatelé experiment hodnotili pozitivně. Invalidovna je opravdu povedené sídliště, ale její autoři tu měli o něco jednodušší práci. Šlo o malý celek pro pár tisíc obyvatel. Nové principy a konstrukční soustavy se pořádně otestovaly teprve na velkých sídlištích na okrajích města.

Letecký pohled na sídliště Prosek, které je skoro desetkrát větší než Invalidovna. I tak je ale povedené.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Jedním z nich je Prosek, kde se mělo zabydlet 30 000 obyvatel. Oproti němu je Invalidovna pro zhruba 4 000 lidí skutečně malá. Její principy se ale podařilo zopakovat i v mnohonásobném měřítku, takže i na tak velkém sídlišti, jakým je Prosek je, vzniklo příjemné prostředí. Nevadilo ani, že sídliště měl na starost úplně jiný tým projektantů, a to pod vedením Jana Růžičky.

Na sídlištích byla vždy důležitá kombinace obytných budov a občanské vybavenosti. Na Proseku se ještě dařilo vybavenost dokončovat včas a objekty nebyly úplně unifikované.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Znovu se objevila rozmanitá skladba domů, věžových, běžných deskových i atypických deskových, které jinde nenajdeme. Domy opět dostaly pásová okna, případně prostor mezi okny vyplnily skleněné tabule, takže funkcionalistický dojem přetrval. I na Proseku s okny kontrastovala bílá fasáda, žádné holé panely.

Obchodní dům na Proseku obložený uměleckým keramickým obkladem. V pozadí věžové a deskové domy.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Letecký pohled na sídliště Krč, kde vynikne rozmanitost jednotlivých typů domů. Můžeme vidět dlouhé a krátké deskové domy, mezonetové domy, věžové domy i nízkopodlažní zástavbu. Všechny domy kolem sebe mají dostatečný odstup.
Autor: Matouš Pudil

Vedle klasických deskových a věžových domů (i tady se skvělými pergolami na střechách), se v Krči postavily tři opravdu ojedinělé paneláky. Jde o tzv. švéďáky, mohutné domy s mezonetovými byty. V každém z nich se na jediné adrese nachází 209 bytů, s cca 500 obyvateli by tak každý švéďák mohl být klidně samostatnou obcí s vlastním úřadem. Domy zaujmou samy o sobě, celé sídliště k tomu velmi oživily a daly mu specifickou tvář.

Mezonetový dům na sídlišti Krč s 209 byty. V pozadí věžové domy se zajímavými pergolami na střechách.
Zdroj: Architektura ČSR 4/1975

Promyšlený urbanismus a jedinečné domy doplnily i krásné objekty občanské vybavenosti. Všechny školy, ordinace i obchodní objekty byly zpracované v lehkém bruselském stylu s hliníkovými okny a subtilními konstrukcemi. Zlatým hřebem byl tzv. Modrý pavilon, obchodní a společenský dům s krytými nákupními arkádami. Dům byl zvenčí i zevnitř plný uměleckých děl, nejvýraznější byla jeho mozaika s nápaditými vzory.

Obchodní a společenský dům na sídlišti Krč, tzv. Modrý pavilon. Byl vystavěný ve vrcholně elegantním bruselském stylu s hliníkovými výlohami, subtilními konstrukcemi a originálními mozaikami.
Autor: Zdeněk Voženílek , Zdroj: Architekti Praze, 1971

Ztracená krása

Bohužel velká část krásy povedených sídlišť, o kterých píšeme, se už ztratila. Obchodní dům na Proseku přišel o svou keramickou fasádu, Modrý pavilon v Krči zase o svou lehkost i mozaiky. Nákupnímu středisku na Invalidovně dokonce hrozí demolice. Elegantní hliníková okna a výlohy nahradil plast. U bytových domů se většinou ztratila pásová okna a decentní skleněné vložky nahradily cihly. A bílé fasády jako od Miese van der Rohe se často převlékly do zářivých barev, které spolu navzájem málokdy ladí.

Dnešní pohled na sídliště Krč. Uškodilo mu jak nabarvení původně bílých fasád, tak razantní přestavby a nástavby drobných objektů.
Autor: Matouš Pudil

Vytratily se tak detaily, které tvořily zásadní součást architektonické hodnoty Invalidovny, a hlavně pak Proseku a Krče. Krásná sídliště se přiblížila k těm obyčejným z pozdějších let. I tak ale dnes můžeme ocenit alespoň promyšlený urbanismus a některá umělecká díla. A třeba se jednou při dalších rekonstrukcích trocha bruselské krásy vrátí.